Basic HTML Version
Spitzer:
Náš mozek se učí stále stejně. Nerozlišuje mezi
zkušeností a učením. Existují však samozřejmě studijní techniky,
které fungují dobře, a ty, které tak dobře nefungují.
Např. technika neustálého opakování věcí je velmi špatnou
strategií. Lepší je rozdělit materiál na menší části.
Důležité je ovšem také klidné učební prostředí bez rušivých
vlivů, protože nemůžete věnovat pozornost dvěma věcem
současně. Jasným příkladem je studium při tzv. mediálním
souběžném zpracování úloh (multi-tasking). Lidé, kteří se učí
se současně zapnutou televizí nebo při komunikaci se svými
kontakty na Facebooku, dosahují podstatně pomalejšího
pokroku a dělají podstatně více chyb. A další důležitá věc:
když se určitý materiál naučíte, mozek potřebuje určitý čas pro
upevnění nových informací ve formě synaptických konverzních
procesů. Spánek má v tomto procesu zásadní význam.
Vědomosti se upevňují v hlubokém spánku a ve snovém spánku.
Během této doby se opětovně analyzují, zhušťují, kódují a nově
kódují. Nově naučené vědomosti se spojují s tím, co je již
k dispozici. Trvá to přibližně 90 minut a děje se to čtyřikrát nebo
pětkrát za noc. Proto není nic hloupějšího než pracovat v noci,
máte-li příští den zkoušky. Zabráníte tím mozku, aby si během
noci zopakoval, co jste se naučili předchozí den.
Je možné zlepšit kapacitu učení např. sportem?
Spitzer:
Samozřejmě. Víme, že sport je důležitý pro výkonnost
z řady důvodů. Lidé, kteří jsou v dobré tělesné kondici,
„Mozku v učení nezabráníte.“
Manfred Spitzer
podporují růst neuronů v mozku. Proto bychom měli brát úsloví
„brain jogging“ doslova. Běhání je dobré nejen pro krevní oběh,
ale i pro mozek.
Jak důležité jsou pro učení emoce?
Spitzer:
Velice důležité. Emoce pomáhají při vyhodnocování;
díky nim víme, co je pro nás dobré nebo špatné. Proto mají
velice rychlý účinek na učení. Dítě, které položí ruku na horkou
plotnu, to udělá pouze jednou. Proč? Protože to bolí a dítě
nechce tu bolest zažít znovu. Negativní emoce vás vystraší. Je
to dobré, pokud se jedná o horkou plotnu. Na druhou stranu
strach také naše myšlení a tvořivost blokuje. Každý, kdo se
učí prostřednictvím strachu, vždy zažívá negativní pocity s ním
spojené, když si později připomene, co se naučil.
S pozitivními emocemi je tomu právě naopak. Zaručují obzvlášť
rychlé učení. Je-li učení zábavné, uvolňují se hormony štěstí.